Placatá Země - Důkaz č. 5: 

Vodní hladina

Řeka Nil na jednom úseku teče po tisíc mil s celkovým spádem pouhé jedné stopy (asi 30 cm). Některé části řeky Kongo v Západní Africe by zčásti tekly do kopce a jinde z kopce. Totéž by muselo platit pro Paranu v Paraguaji a pro jiné dlouhé řeky.

Zakřivení Země je 8 palců na počet mil na druhou. 

Placatá Země - Důkaz č. 6:

Zakřivení Země

Kdyby Země byla koulí o obvodu 25.000 mil (40.000 km), jak NASA a moderní atronomie tvrdí, sférická trigonometrie by určovala, že každou míli by se hladina stojaté vody zakřivila a klesla dolů o změřitelných 8 palců (20,32 cm). To znamená, že na vodním kanálu stojaté vody 6 mil (10 km) dlouhém by Země klesla o 6 stop (1,82 m) na každém konci od středu této vzdálenosti. Pokaždé, když byl takovýto experiment vykonán, stojatá voda prokázala, že hladina je naprosto rovná po celé délce.

Placatá Země -Důkaz č. 7:

Zakřivení Země

Zeměměřiči, inženýři a architekti nikdy nejsou žádáni, aby brali v úvahu zakřivení Země do svých projektů. Vodní kanály, koleje, mosty a tunely jsou například vždy vrtány a pokládány horizontálně rovně, často po stovky mil bez jakéhokoliv zřetelu na zakřivení Země.

Placatá Země - Důkaz č. 8: 

Zakřivení Země

Suézský průplav spojující Středozemní moře s Rudým mořem je 100 mil (161 km) dlouhý bez jakýchkoliv stavidel a tím může voda nerušeně proudit mezi těmito moři. Když se kanál stavěl, žádné zakřivení Země nebylo bráno v úvahu a kanál se kopal vodorovně 26 stop pod úrovní mořské hladiny, procházejíc přes několik jezer, od jednoho moře k druhému s naprosto vodorovným dnem po celé délce přes 100 mil (161 km).

Suezský průplav dokazuje, že Země je placatá.

Placatá Země - Důkaz č. 9:

Zakřivení Země

Inženýr W. Winckler byl publikován v Earth Review ohledně zakřivení Země, kde uvedl: "Jako dlouholetý inženýr mohu říci, že tato absurdní hodnota zakřivení  Země je dovolená jen ve školních knihách. Žádný inženýr nesní o nečem podobném. Projektoval jsem mnoho mil kolejí a ještě více mil kanálů a o nějakém zakřivení se ani neuvažovalo, ani nedovolovalo. Tato norma zakřivení znamená toto - 8 palců zakřivení na první míli kanálu a nárust kvadratického násobku s dalšími mílemi; proto malý navigační kanál pro lodě, řekněme 30 mil dlouhý, by znamenal podle výše uvedeného pravidla povolené zakřivení 600 stop (asi 200 metrů). Přemýšlejte o tom a pak prosím nemějte inženýry za úplné hlupáky. Nic takového není dovoleno. My neuvažujeme o zakřivení 600 stop (200m) na kolejnici dlouhé 30 mil nebo na vodním kanálu, stejně jako nemaříme náš čas tím, že bychom chtěli ze čtverce udělat kruh."

Placatá Země - Důkaz č. 10:

Zakřivení Země

Londýnská a Severozápadní železniční dráha vytváří přímou linii 180 mil (290 km) dlouhou mezi Londýnem  a Liverpoolem. Nejvyšší bod této tratě se nachází ve stanici Birmingham, který je jen 240 stop (80 m) nad hladinou moře. Kdyby byl svět skutečně glóbem, se zakřivením 8 palců na míli, umocněných s každou další mílí, 180 mílová trasa železnice by vytvářela oblouk se středem v Birminghamu, který by musel být přes míli, plných 5400 stop (1800m) výše než Londýn a Liverpool.

Placatá Země - Důkaz č. 11:

Zakřivení Země

Zeměměřič a inženýr s třicetiletou praxí byl publikován v Birmingham Weekly Mercury, kde uvedl: "Já jsem důkladně obeznámen s teorií a praxí civilního inženýrství. Jakkoli slepě fanatiční jsou někteří z naších profesorů ohledně mapování dle předepsaných pravidel, je dobře známo mezi námi, že taková teoretická měření jsou NESCHOPNÁ JAKÉKOLIV PRAKTICKÉ ILUSTRACE. Všechny naše lokomotivy jsou vytvořené tak, aby jezdily po tom, co nazýváme skutečná rovnost nebo rovina. Samozřejmě, že existují sem tam nějaké sklony nebo zatáčky, ale ty jsou vždy přesně definovány a musí se v nich jezdit opatrně. Avšak něco takového, jako 8 palců (20 cm) zakřiveného spádu na míli (1,6 km), s kvadratickým nárůstem k vzdálenosti, BY NEMOHLO FUNGOVAT S ŽÁDNÝM MOTOREM, KTERÝ BYL KDY ZKONSTRUOVÁN. Když vezmeme jednu stanici po druhé po celé Anglii a Skotsku, dá se říci, že všechna nádraží jsou V RELATIVNĚ STEJNÉ VÝŠCE.  Vzdálenost mezi východním a západním pobřežím Anglie činí okolo 300 mil (asi 480km). Kdyby předepsané zakřivení bylo skutečné, jak je prezentováno, centrální stanice v Rugby nebo Warwick by musely být o 3 míle výše než oba konce dráhy. Kdyby tomu tak bylo, pak neexistuje žádný strojvůdce nebo topič v Anglii, který by si vzal na starost tento vlak. Můžeme se jen smát z těch vaších čtenářů, kteří si nás skutečně cení za to, že jezdíme po kulovitých zatáčkách. Horizontální rovné zatáčky jsou dostatečně nebezpečné, vertikální zatáčky by byly tisíckrát nebezpečnější a s naším současným vozovým parkem by to bylo prakticky nemožné."

Placatá Země - Důkaz č. 12: 

Zakřivení Země

The Manchester Ship Canal Company publikovala v Earth Review: "Je zvyklostí v železničních a kanálových stavbách pro všechny úrovně používat horizontální linie a to ve všech sekcích. Není praxí provádět Veřejné Stavby s výpočtem zakřivení Země."

Placatá Země - Důkaz č. 13:

Zakřivení Země

V 19. století byl proveden francouzský experiment skrze M.M. Biot a Arago. Silná lampa s mocnými reflektory byla umístěna na vrcholku Desierto las Palmas ve Španělsku a byla vidět po celé trase z Camprey na Ostrov Ibiza. Jelikož výška těchto dvou bodů byla stejná a vzdálenost byla téměř 100 mil: Kdyby Země byla koulí o obvodu 25.000 mil (40 tisíc km), světlo by svítilo 6600 stop, jednu míli a čtvrt, pod linií pohledu!

Placatá Země - Důkaz č. 14:

Zakřivení Země

Podplukovník Portlock provedl experiment, kde použil kyslíkovodíkové Drummondovy světla a heliostaty, aby odrážely sluneční paprsky mezi stanicemi na obou stranách kanálu St. George (Anglie, Irsko) na vzdálenost 108 mil. Kdyby byla Země skutečně koulí o obvodu 25.000 mil, Portlockovo světlo by zůstalo 1,5 míle pod zakřivením Země.

Placatá Země - Důkaz č. 15:
Letadla a zakřivení Země

Kdyby Země byla opravdu koule o obvodu 25.000 mil, piloti letadel by museli neustále opravovat svou výšku směrem dolů, aby neletěli přímo do "vesmírného prostoru"; pilot, který by si přál jednoduše udržet si svou výšku při běžné normální rychlosti 500 mil/h, by musel neustále naklánět nos letadla dolů a sestoupit 2777 stop (okolo půl míle) každou minutu! Pokud by tak nečinil a letěl rovně, pak by se za hodinu letu nacházel o 31,5 mil výše, než by se čekalo.

Placatá Země - Důkaz č. 16: 

Pohyb hvězd

Experiment známý jako "Airy´s Failure" (Airův nezdar) dokázal, že hvězdy se pohybují vůči nepohyblivé zemi a ne naopak. Prvně se naplnil teleskop vodou, aby se zpomalila rychlost světla uvnitř, pak se vypočítal sklon potřebný k tomu, aby se světlo z hvězdy dostalo přímo do trubice teleskopu. Airy neprokázal heliocentrickou teorii, protože světlo hvězdy již dorazilo pod správným úhlem bez žádné nezbytné změny, a naopak prokázal geocentrický model jako správný.

Placatá Země - Důkaz č. 17:

Hvězdy nejsou slunce

"Olberův Paradox" uvádí, že kdyby existovaly miliardy hvězd, které jsou sluncem, noční obloha by byla zcela zalitá světlem. Jak Edgar Allen Poe řekl: "Kdyby byla následnost hvězd nekonečná, pak by nám pozadí oblohy nabízelo pohled na stejnoměrné světlo, protože by neexistoval absolutně žádný bod, na celé té obloze, ve kterém by neexistovala hvězda."  Olberův "Paradox" není o nic více paradoxem, než byl experiment George Airyho "omylem". Oba jsou ve skutečnosti vynikajícím vyvrácením heliocentrického modelu s rotující Zeměkoulí. 

Placatá Země - Důkaz č. 18:

Země se nehýbe

Experimenty Michelson-Morleyho a Sagnaca se pokoušely změřit změnu rychlosti světla kvůli domnělému pohybu Země ve vesmíru. Poté, co změřili všemi možnými směry různé lokace, nedokázali vůbec rozpoznat žádné významnější změnu, čímž se opět potvrdil stacionární geocentrický model.

Placatá Země - Důkaz č. 19:

Tycho de Brahe

Tycho Brahe slavně argumentoval proti heliocentrické teorii ve své době, když tvrdil, že kdyby Země obíhala kolem Slunce, musela by být viditelná změna vzájemných postavení hvězd po 6 měsících orbitálního pohybu. Argumentoval tím, že hvězdy by se měly jevit tak, že se od sebe vzdalují, když se přibližujeme, a že se sbližují, když se vzdalujeme. Je prověřeným faktem, že po 190.000.000 mílích domnělého pohybu kolem Slunce se ani o centimetr nezměnily vzdálenosti mezi hvězdami na obloze, čímž je dokázáno, že se vůbec nehýbeme.

Placatá Země - Důkaz č. 20: 

Rotace Země

Kdyby byla Země skutečně rotující směrem na východ rychlostí přes 1000 mil/h (1600 km/h), musely by kolmo vystřelené dělové koule  nebo jiné projektily dopadnout znatelně daleko na západ od místa výstřelu. Kdykoliv však byl takový test proveden, vertikálně vystřelené dělové koule z kanónu stoupaly v průměru 14 sekund vzhůru a pak klesaly 14 sekund dolů, přičemž dopadly na zem nikdy ne dále než 2 stopy od kanónu, přičemž často dopadly zpět přímo do hlavně kanónu.

Placatá Země - Důkaz č. 21: 

Rotace Země

Kdyby Země byla skutečně Zeměkoulí východně rotující kolem své osy rychlostí přes 1000 mil/h (1600 km/h), helikoptéry a balóny plněné horkým vzduchem by měly být schopny jednoduše vystoupat vzhůru, vznášet se nad povrchem a čekat, než se pod nimi objeví jejich očekávaný cíl!

Placatá Země - Důkaz č.22: 

Rotace Země

Kdyby Země byla skutečně Zeměkoulí konstantně a východně rotující kolem své osy rychlostí přes 1600 km/h, pak by Felix Baumgartner (během svého Red Bull stratosférního seskoku), který stoupal 3 hodiny vzhůru ze státu Nové Mexico, musel pak skočit a dopadnout 2500 mil západně od výchozího místa, a sice do Pacifického oceánu. On ale dopadl několik desítek mil  východně od místa, odkud začal stoupat vzhůru!

Placatá Země - Důkaz č. 23: 

Rotace Země

Lidé, kteří věří v Zeměkouli, často tvrdí, že je to "gravitace", která magicky a nevysvětlitelně přitahuje celou nižší atmosféru Země do dokonalé synchronizace se zemí až do jakési neurčité výšky, kde se tato postupně rychleji rotující atmosféra změní na nerotující, nepřitažlivou, neatmosféru nekonečného vakua vesmíru. Takové nesmyslné, absurdní teorie jsou však odhalené jako falešné skrze déšť, ohňostroje, ptáky, hmyz, mraky, kouř, letalda i projektily - všechny se chovají velmi odlišně, než kdyby "Zeměkoule" a její atmosféra byly v neustále rotujícím východním pohybu rychlostí 1600 km/h.

Země by rotovala kolem svého středu
a proto by se vzduch níže při zemi
pohyboval pomaleji než ten, který je výše.

Placatá Země - Důkaz č. 24: 

Rotace Země

Kdyby Země a její atmosféra konstantně rotovala východně rychlostí přes 1600 km/h, pak by kanóny a děla mířící na sever nebo na jih musela mít jiná  zaměřovací nastavení a dělové koule či projektily letící na východ by musely dopadnout podstatně dále než dělové koule odpálené na západ, ty by musely dopadnout podstatně blíže. Skutečností ale je, že ať už vystřelíme dělové koule jakýmkoliv směrem, při stejném nastavení dopadnou koule vždy ve stejné vzdálenosti.

Placatá Země - Důkaz č. 25: 

Rotace Země a lety letadel

Kdyby Země a její atmosféra konstantně rotovaly východně rychlostí přes 1600 km/h, pak by běžné dopravní letadlo letící rychlostí 800 km/h nemělo být nikdy schopno dorazit do svého východního cíle, ledaže by ho jeho cíl dohnal zezadu! Podobně by západní destinace měly být dosaženy s trojnásobnou rychlostí, ale tak tomu není. Lety tam i zpět trvají stejně, což dosvědčuje, že Země nerotuje žádným směrem!

Příklad 1: Let z Prahy do Barcelony a zpět

z Prahy do Barcelony za 2h 14 min
Vzdálenost: 1358 km (let na západ)

a zpátky z Barcelony do Prahy za 2h 20 min, takže prakticky stejný čas tam i zpět!

Příklad 2: Let z Prahy do New Yorku a zpět s ČSA:

Tento let má vždy jedno mezipřistání (Brusel nebo Frankfurt), čas letů Brusel-NY a NY-Frankfurt je téměř stejný!

Z Bruselu do New Yorku: 8h 14 min   -    a zpět   -  z New Yorku do Frankfurtu: 8h 4 min.

Placatá Země - Důkaz č. 26: 

Kopernikův omyl

Citát z "Heaven and Earth" (Nebe a Země) od Gabrielle Henriet: "Kdyby létání bylo vynalezeno v době Kopernika, není pochyb o tom, že by bylo brzy zjištěno, jak je jeho tvrzení ohledně rotace země mylné na základě vztahu existujícím mezi rychlostí letadla a rychlosti rotace země. Pokud se země otáčí kolem své osy (údajně 1000 mil/h) a letoun letí stejným směrem rychlostí pouze 500 mil/h, je naprosto zřejmé, že jeho cíl se mu každou minutu vzdaluje. Na druhou stranu: pokud by let mířil opačným směrem než je směr rotace země, vzdálenost 1500 mil by byla překonána za 1 hodinu a ne pouze 500 mil (rychlost letadla), protože rychlost rotace by se musela přičíst k rychlosti letounu. Dá se také poukázat na to, že rychlosti 1000 mil/h už bylo dnes dosaženo a pokud by letadlo letělo stejným směrem touto rychlostí, která se rovná rychlosti rotace Země, pak by nemělo kam doletět, protože by se stále nacházelo nad místem, odkud vzlétlo, a obě rychlosti by bylo stejné."

Placatá Země - Důkaz č. 27: 

Rotace Země

Kdyby Země a její atmosféra konstantně rotovala východně rychlostí přes 1000 mil/h, pak by přistávání na letištních drahách bylo při takových rychlostech a ze všech různých směrů - ze severu, jihu, východu, západu, atd. - prakticky nemožné, přesto se tato skutečnost v takovýchto fiktivních teoriích naprosto zanedbává.

Orientace a pohyb letadel se řídí dle přistávací plochy pod nimi
přistávání se provádějí na dráhách různých směrů, úhlů a různou rychlostí.

Placatá Země - Důkaz č. 28: 

Rotace Země a počasí

Kdyby Země a její atmosféra konstantně rotovala východně rychlostí přes 1000 mil/h, pak by mraky, vítr a počasí nemohly volně a nepředvídatelně jít na všechny možné strany, jak to známe z praxe, kdy mraky často plynou protichůdným směrem v rozdílných výškách současně.

Placatá Země - Důkaz č. 29: 

Rotace Země a my

Kdyby Země (a její atmosféra) konstantně rotovala východně rychlostí přes 1000 mil/h, pak by to nějak a někde muselo být vidět, slyšet, cítit nebo být někým změřeno, ale nikdo v dějinách nezažil žádný takový údajný pohyb východním směrem; přičemž jsme schopni slyšet, cítit a experimentálně i změřit i ten nejjemnější západní vánek.

Placatá Země - Důkaz č. 30: 

Rotace Země

Ve své knize "South Sea Voyages" popisuje sir James Clarke Ross (arktický a antarktický badatel a cestovatel) svou zkušenost z noci 27. listopadu 1839 a jeho závěr, že Země musí být nehybná: "Obloha byla zcela jasná ... umožňovala nám pozorovat vyšší vrstvu mraků pohybujících se přesně opačným směrem než vítr - okolnost, která je často zaznamenaná v našem meteorologickém deníku jak na severovýchodní, tak i jihovýchodní cestě, a což bylo často pozorováno dřívějšími mořeplavci. Kapitán Basil Hall to zažil na vrcholku Teneriffe a hrabě Strzelechi při výstupu na vulkanickou horu Kiranea, v Owhyhee, dosáhl výše 4000 stop, kde zažil vliv opačného proudu vzduchu odlišného hygrometrického a termometrického stavu, než byl proud větru dole... Hrabě Strzelechi mne dále informoval o následující zdánlivě anomální okolnosti - že ve výšce 6000 stop narazil na proud vzduchu foukající v pravých úhlech na obojí: nižší strata, taktéž odlišné hygrometrické a termometrické kondice, ale teplejší než mezi-stratum. Takovýto stav atmosféry je kompatibilní jedině se skutečností, kterou demonstrovaly jiné důkazy, že země je nehybná."

Placatá Země - Důkaz č. 31: 

Rotace Země

V citátu z "Zetetic Cosmogeny" Thomas Winships uvádí: "Nechť si mysl představí, jakou sílu by měl vzduch, který by byl uveden do pohybu kulovitým tělesem o průměru 8.000 mil, které se za jednu hodinu otočí kolem své osy rychlostí 1000 mil/h, řítící se skrze vesmír rychlostí 65.000 mil/h a kroužící napříč nebem? Pak se zamysleme dobře nad tím, zdali by mohli obyvatelé takové koule udržet své účesy na hlavách? Pokud se země-koule otáčí kolem své osy strašnou rychlostí 1000 mil za hodinu, obrovská masa by nezbytně způsobila děsivý vichr v bezprostředním prostoru. Všechen vítr by spěchal jedním směrem a cokoliv podobné mrakům, které by se nacházely ve svéře vlivu rotující koule, by musely jít stejným směrem. Skutečnost, že země je v klidu a ne v pohybu, je prokázána pouštěním draků."

Placatá Země - Důkaz č. 32: 

Gravitace

Pokud se "gravitaci" (zemské přitažlivosti) přičítá to, že je dostačující silou na to, aby udržela světové oceány, budovy, lidi a atmosféru přilepené k povrchu rotující koule, jak je pak možné, že je "gravitace" zároveň slabá natolik, aby dovolila malým práčkům, hmyzu a letadlům vzlétnout a cestovat svobodně a trvale jakýmkoliv směrem. 

Placatá Země - Důkaz č. 33: 

Gravitace

Je-li "gravitaci" přičítáno, že je dostačující silou na to, aby zakřivila masivní expandující oceány okolo koulovité Země, pak by bylo nemožné pro ryby a další stvoření plavat skrze tak silně přitahovanou vodu.

Placatá Země - Důkaz č. 34:

Zakřivení Země

Kapitáni lodí nikdy nepotřebují při navigování velkých vzdáleností brát v úvahu při svých výpočtech faktor údajného zakřivení Země. Obojí - Plane Sailing a Great Circle Sailing - nejběžnější navigační metody, používají placatou, ne koulovitou trigonometrii a všechny výpočtu dle předpokladu, že Země je dokonale placatá. Kdyby Země byla ve skutečnosti  koulí, pak by takovýto mylný předpoklad vedl ke stálým oslńujícím nepřesnostem. Plane Sailing metoda fungovala naprosto dokonale jak v teorii, tak v praxi po tisíce let. Plane (rovina) trigonometrie se stále znovu a znovu osvědčovala jako přesnější než sférická (kulovitá) trigonometrie při určování vzdáleností napříč oceány.

Placatá Země - Důkaz č. 35: 

Země není Zeměkoule

Kdyby Země byla skutečně glóbem, pak by každá linie zeměpisné šířky od rovníku na jih musela měřit postupně méně a méně po svém obvodu, čím jížněji by člověk cestoval. Pokud je však Země širokou rovinou, pak je každá kružnice zeměpisné šířky od rovníku na jih stále větší a větší. Skutečnost, že se mnoho kapitánů - navigujících na jih od rovníku a předpokládajíc, že Země je glóbus - ocitlo drasticky mimo své výpočtu, čím více pluli na jih, svědčí o tom, že Země není koule, ale je placatá.

Placatá Země - Důkaz č. 36: 

Země není Zeměkoule

Kapitán James Clark Ross cestoval kolem okraje Antarktidy. Do svého deníku často psal, jak je zmaten, že se stále nacházeli v nesouladu s jejich výpočty a nákresy, a že se běžně nacházeli o 12-16 mil mimo jejich denní výpočty, a později dále na jihu i o 29 mil.

Placatá Země - Důkaz č. 37: 

Země není Zeměkoule

Nadporučík Charles Wilkes řídil výzkumnou expedici Námořnictva USA k Antarktidě v letech 1838-1842 a v jeho denících také zmiňuje, že by neustále východně od jeho výpočtů, někdy i přes 20 mil během pouhých 18 hodin.

Placatá Země - Důkaz č. 38: 

Země není Zeměkoule

Citát od reverenda Thomase Milnera: "Na jížní polokouli se mořeplavci často domnívali, že se nachází východně od Mysu, zatímco byli ještě na západní straně, a řítili se k africkému pobřeží, které dle jejich výpočtů mělo být už za nimi. Toto neštěstí potkalo i pěknou fregatu the Challenger v roce 1845. Jak mohla být loď Jeho výsosti "Conqueror" zničena? Jak je možné, že tak mnoho vznešených plavidel, dokonale sestrojených, s dokonalou posádkou a navigačními schopnostmi, ztroskotalo za klidného počasí, nejen v temnu noci nebo v mlze, ale za krásného denního světla a slunečního svitu - v prvním případě na březích, v pozdějším na ponořených útesích - kvůli špatným výpočtům?" Jednoduchá odpověď: Země není koule.

Placatá Země - Důkaz č. 39:

Země není Zeměkoule

V praxi naměřená vzdálenost uvedená v "The Australian Handbook, Almanack, Shippers’ and Importers’ Directory” uvádí, že přímá vzdálenost mezi Sydney a Nelson je 1550 mil. Rozdíl v jejich zeměpisných délkách činí 22 stupňů 2'14". Je-li 22 stupňů 2'14" (z celkových 360 stupňů) rovno 1550 mílím, pak celý obvod 360 stupňů činí 25.182 mil. To je délka nejen větší než je uváděná délka rovnoběžky na rovníků, ale je také o 4262 mil větší, než by byla kružnice rovnoběžky na jížní souřadnici, kde se nachází Sydney, dle údajných proporcí na glóbu.

Placatá Země - Důkaz č. 40: 

Vzdálenosti na Jížní polokouli

Od Hornova Mysu v Chile k Port Philip v Melbourne v Austrálii to dělá 10.500 mil, neboli  rozdíl 143 stupnů zeměpisné délky. Vypočítáme-li celkovou vzdálenost 360 stupňů kružnice dané rovnoběžky, pak to dělá 26.430 mil, což je o 1500 mil více než údajná délka rovníku, a o několik tisíc mil více než údajná délka v dané jížní rovnoběžky. 

Placatá Země - Důkaz č. 41: 

Vzdálenosti na Jížní polokouli

Podobné kalkulace byly prozkoumány z Mysu Dobré naděje (Jížní Afrika) do Melbourne (Austrálie) na průměrné rovnoběžce 35,5 stupňů - Jih, a taktéž to bylo více než 25.000 mil, což je délka údajně nejdelší rovnoběžky na rovníku. Výpočty ze Sydney (Austrálie) do Wellingtonu (Nový Zéland) na rovnoběžce 37,5 st. - Jih poukázaly na přibližný obvod 25.500 mil, což je stále více! Podle teorie, že Země je koule, by obvod na 37,5 jížní rovnoběžce měl činit 19,757 mil, téměř šest tisíc mil méně, než ukazují praktická měření. 

Placatá Země - Důkaz č. 42:

Antarktida

Na modelu Zeměkoule je Antarktida ledovým kontinentem, který pokrývá dolní část koule od 78. do 90. stupně jížní šířky a nemůže mít proto více než 12.000 mil po obvodu. Mnoho dřívějších mořeplavců včetně Kapitána Cooka a Jamese Clarka Rosse však při svých pokusech zcela obeplout Antarktidu potřebovalo 3-4 roky a uplout 50-60.000 mil. Britská loď Challenger učinila také nepřímé, ale úplné obeplutí Antarktidy s překonáním hranice 69.000 mil. To se naprosto neslučuje s modelem Země jako Zeměkoule.

Placatá Země - Důkaz č. 43:

Antarktida

Kdyby naše Země byla koule, pak existuje několik letů na Jížní polokouli, které by zaručovaly nejkratší a nejrychlejší let přes Antarktický kontinent, jako například ze Santiaga (Chile) do Sydney (Austrálie). Avšak namísto toho, aby se létalo tou nejkratší, nejrychlejší cestou po přímé linii přes Antarktidu, všechny takové lety jsou přesměrovány všemi možnými jinými směry, jen ne přes Antarktidu, s tvrzením, že tamní teploty jsou příliš studené, aby tam mohla létat letadla! Když zvážíme skutečnost, že existuje mnoho letů na a přes Arktidu, přičemž NASA tvrdí, že má technologie na daleko chladnější (nebo teplejší) podmínky, než jaké jsou na Zemi, taková výmluva je  skutečně jen výmluvou, a tyto lety se nekonají jedině z toho důvodu, že to je nemožné.

Tyto přímé lety neexistují!!!

Placatá Země - Důkaz č. 44:

Přímé lety na Jížní polokouli

Kdyby Země byla koule a Antarktida byla příliš studená na to, aby se přes ní létalo, jediným logickým nápadem by bylo, aby se tedy ze Sydney do Santiaga letělo přímo přes Pacifik a zůstalo se stále na Jížní polokouli. Dotankování by bylo možné na Novém Zélandu nebo na jiné destinaci na Jížní polokouli, pokud by to bylo nezbytně nutné. Nicméně praxe je taková, že lety Santiago-Sydney létají přes Severní polokouli s mezipřistáním v LAX (letiště v Los Angeles) a jiných letištích Severní Ameriky, dříve než pokražují opět dolů na Jížní polokouli. Taková směšná a nesmyslná oklika nedává žádný smysl na modelu koule, ale dává naprostý smysl a formu přímých spojů, pokud se podíváme na mapu placaté Země.

Placatá Země - Důkaz č. 45:

Přímé lety na Jížní polokouli

Na Země-kouli by let z Johannesburgu (JAR) do Perth (Austrálie) vedl přímo přes Indický oceán s možností dotankování na Mauritiu nebo Madagaskaru. V praxi však většina těchto letů má mezipřistání v Dubai, Hong Kongu nebo Malajsii, všude tam, kde to vůbec nedává smysl, pokud považujeme Zemi za kouli, ale na mapě placaté Země to dává naprostý smysl.

Trasa daného letu na Zeměkouli a na placaté zemi.
Co dává smysl a co nedává žádný smysl?

Placatá Země - Důkaz č. 46:

Přímé lety na Jížní polokouli

Pokud žijeme na Zeměkouli, pak by let z Cape Town (Kapské Město, JAR) do Buenos Aires (Argentina) měl vést nejlépe přímo přes Atlantický oceán po stejné rovnoběžce, ale namísto toho je veden přes Severní polokouli, kde má mezipřistání někde mezi Londýnem, Tureckem a Dubaiem. Opět to je něco, co nedává vůbec žádný smysl na Zeměkouli, ale je to naprosto dobrá volba dle mapy placaté Země.

Placatá Země - Důkaz č. 47:

Přímé lety na Jížní polokouli

Na Zeměkouli bychom měli z Johannesburgu (JAR) letět přímo do Sao Paulo (Brazílie) nejrychleji podél 25. jížní rovnoběžky, ale místo toho téměř každý let podniká mezipřistání  okolo 50. stupně Severní šířky v Londýně! Jediným důvodem tak nesmyslné zastávky je skutečnost, že Země je opravdu placatá.

Placatá Země - Důkaz č. 48:

Přímé lety na Jížní polokouli

Pokud bychom chtěli letět ze Santiaga (Chile) do Johanessburgu (JAR), pak by dle Zeměkoule bylo nesnazší letět pod obratníkem Kozoroha na Jížní polokouli, a přesto každý uvedený let zastavuje k dotankování  v Senegalu poblíž obratníku Raka na Severní polokouli! Když se opět podíváme na mapu placaté Země, pak vidíme důvod, proč tomu tak je. Senegal je skutečně přímo v polovině linie mezi těmito dvěma městy.

Placatá Země - Důkaz č. 49:

Slunce není daleko

Kdyby Země byla rotující koulí zahřívanou sluncem, které je 93 miliónů mil vzdáleno, pak by bylo nemožné, abychom měli v Africe parná léta a zároveň jen o několik tisíc mil dále mrazivé Arktické/Antarktické zimy, kde není cítit téměř žádné od stejného slunce. Kdyby teplo ze slunce urazilo 93.000.000 mil k Saharské poušti, je absurdní domnívat se, že by nedorazilo ještě dalších 4.000 mil (0,00004%) na Antarktidu a mezi Saharou a Antarktidou byl tak obrovský rozdíl.

Placatá Země - Důkaz č. 50:

Arktida - Antarktida

Kdyby Země byla skutečně koulí, pak by Arktické a Antarktické polární oblasti a regiony v porovnatelných zeměpisných šířkách severně a jižně od rovníků nabízely podobné podmínky a charakteristiky jako jsou podobné teploty, sezónní změny, délka denního světla, rostlinstvo a živočišná říše. Ve skutečnosti jsou Arktické/Antarktické regiony a oblasti podobných zeměpisných šířek severně a jížně od rovníku velice odlišné mnoha způsoby, což je v naprostém rozporu s modelem glóbu, ale zcela v souladu s modelem placaté země.

Placatá Země - Důkaz č. 51:

Arktida - Antarktida

Antarktida je zdaleka nejstudenější místo na Zemi s průměrnou teplotou okolo -57 st. F a rekordní teplotou -135,8 F! Průměrná roční teplota na Severním pólu je však zdaleka teplejší: 4 st. F. Během roku teploty na Antarktidě kolísají jen o polovinu toho, co teploty na Arktidě. Severní Arktický region se těší poměrně teplému létu a zvládnutelnou zimou, zatímco Jížní Antarktický region se nikdy neohřeje dostatečně natolik, aby se roztopil věčný sníh a led. Na naklopené, kmitající Zeměkouli, obíhající rovnoměrně kolem slunce, by se Arktické a Antarktické teploty a období neměly tak velice lišit.

Placatá Země - Důkaz č. 52:

Arktida - Antarktida

Island ležící na 65. stupni Severní zem. šířky je domovem pro 870 druhů domorodých rostlin a hojného množství živočichů. Porovnejme to s Isle of Georgia, ležícím na 54 stupni Jížní zem. šířky, kde existuje jen 18 druhů domorodých rostlin a živočichové téměř žádní. V zeměpisné šířce jako je Kanada nebo Anglie na severu, rostou husté lesy z ruzných druhů vysokých stromů. O Georgii, která leží v obdobné vzdálenosti od rovníku, však neslavný kapitán Cook napsal, že nebyl schopen najít jediný keř dost veliký na to, aby si z něj vyrobil párátko! Cook napsal: "Ani jeden strom nebyl vidět. Země ležící na jihu jsou přirozeně odsouzené k věčné mrazivosti - kde nikdy není cítit teplo slunečních paprsků; čehož hrůzný a divoký aspekt nedokážu slovy popsat. Dokonce i mořský život je řídký v určitých plochách velkého rozsahu a mořského ptáka je zřídkakdy možné pozorovat, jak prolétá nad těmito opuštěnými místy. Kontrasty mezi limity organického života v Arktické a Antarktické zóně jsou velmi značné a podstatné."

Placatá Země - Důkaz č. 53:

Arktida - Antarktida

V místech srovnatelné zeměpisné šířky na Severu a Jihu se Slunce chová velmi odlišně, než by tomu bylo na rotující Zeměkouli, ale přesně tak, jak by se mělo chovat na placaté Zemi. Například nejdelší letní dny na sever od rovníku jsou daleko delší než ty na jihu od rovníku, a nejkratší zimní dny na severu od rovníku jsou daleko kratší než nejkratší dny na jih od rovníku. To je nevysvětlitelné na rovnoměrně rotující, kmitající Zeměkouli, zatímco to přesně odpovídá modelu placaté Země, kde se Slunce pohybuje po kružnicích nad zemí mezi tropickým pásmem. 

Placatá Země - Důkaz č. 54:

Arktida - Antarktida

Na místech srovnatelné zeměpisné šířky na Severu a Jihu je svítání a soumrak velmi odlišný, než jak by to mělo být na rotující kouli, ale přesně odpovídá tomu, jak by to mělo být na placaté Zemi. Na Severu přichází svítání a soumrak pozvolna a trvá déle než na Jihu, kde k tomu dochází velmi rychle. Na určitých místech na Severu může soumrak trvat i přes hodinu, zatímco v porovnatelných šířkách na Jihu Slunce zmizí během několika minut. I toto je nevysvětlitelné na rovnoměrně rotující, kmitající Zeměkouli, ale přesně to odpovídá očekávání na placaté Zemi, protože Slunce cestuje rychleji, po větších kružnicích nad Jihem, kdežto pomaleji, po menších kružnicích nad Severem.

Placatá Země - Důkaz č. 55:

Arktida - Antarktida

Jestliže Slunce cirkuluje nad Zemí každých 24 hodin a soustavně cestuje každých 6 měsíců od jedné hranice tropického pásma k druhé, pak je logické, že Severní, centrální oblast přijímá ročně daleko více tepla a slunečního světla než obvodová oblast na Jihu. Protože Slunce musí oběhnout po větší kružnici nad jížní oblasti za stejnou dobu 24 hodin, jeho pohyb musí být také proporcionálně rychlejší. To dokonale vysvětluje rozdíly mezi Arktickými a Antarktickými teplotami, ročním obdobím, délkou denního světla, rostlinným a živočišným životem. To je důvod, proč Antarktické ranní svítání a večerní soumrak jsou velmi náhlé v porovnání se Severem, a to vysvětluje,proč po mnoho Arktických nocí uprostřed léta Slunce vůbec nezapadá!

Placatá Země - Důkaz č. 56:

Arktida - Antarktida

"Půlnoční Slunce" je Arktický fenomén, ke kterému dochází každoročně během letního slunovratu, kdy po několik dnů po sobě může pozorovatel, který je dostatečně na severu, sledovat Slunce cestující po kružnicích nad sebou, klesající a stoupající na obloze během dne, ale nikdy plně nezapadne až po dobu 72 hodin! Kdyby Země byla skutečně rotující koulí obíhající okolo Slunce, jediným místem, kde by bylo možné vidět tento úkaz, by byly póly. Jakýkoliv jiný výchozí bod pozorování pod 89 rovnoběžkou by to nemohl nikdy poskytnout sledování Slunce po dobu 24 hodin bez ohledu na nějaké naklonění zemské osy. Abys mohl vidět Slunce po celou dobu otočení Zeměkoule z jiného bodu než jsou póly, musel by ses dívat skrze kilometry a kilometry pevniny a moře po nějakou část této rotace!

"Půlnoční Slunce" - Arktický fenomén

Placatá Země - Důkaz č. 57:

Arktida - Antarktida

Instituce tvrdí, že půlnoční Slunce je vidět na Antarktidě, ale nedokáží předložit žádné nesestříhané video, které by to prokazovalo, ani nedovolí nezávislým badatelům cestovat na Antarktidu během zimního slunovratu, aby si ověřili nebo vyvrátili toto tvrzení. Na druhou stranu existují tucty nesestříhaných videí veřejně dostupných, které ukazují Arktické půlnoční Slunce a to bylo bez sebemenších pochyb prokázáno.

Placatá Země - Důkaz č. 58:

Arktida - Antarktida

Královská Belgická Geografická společnost ve své ""Expedition Antarctique Belge" uvádí, že během nejkrutější doby Antarktické zimy, není od 71 stupně Jížní šířky a dále zapadá slunce 17. května a neobjeví se nad horizontem dříve než 21. července! To je naprosto v rozporu s teorií Zeměkoule, ale snadno vysvětlitelné na modelu Placaté Země. Půlnoční slunce je vidět ve vysokých výškách krajních Severních zeměpisných šířek během Arktického léta, protože Slunce opisuje nejmenší kružnici, která je v té době nejblíže Severnímu pólu, a proto zůstává vidět nad horizontem pro lidi, kteří se v takovým místech nacházejí. Podobně se Slunce v extrémních jížních zeměpisných šířkách zcela ztrácí z dohledu po více než 2 měsíce, protože Slunce je nejvíce vzdáleno a obíhá okolo severního tropického pásma, příliš vzdáleno od jížního obvodu.

Placatá Země - Důkaz č. 59:

Antarktida

Citát Gabrielle Henriet: "Teorie rotace země může být jednou provždy smazána jako nepoužitelná, když se poukáže na následující omyl. Říká se, že jedno otočení Země trvá 24 hodin a že tato rychlost je stále stejná. V tomto případě by dny a noci měly mít po celý rok identickou délku, a sice 12 hodin. Slunce by mělo pravidělně vycházet ráno a zapadat večer ve stejnou dobu s tím, že každý den by byl dnem rovnodennosti, od 1. ledna až do 31. prosince. Člověk by se měl zastavit a popřemýšlet na tím dříve než řekne, že země se otáčí. Jak systém gravitace způsobuje roční období s jejím variacemi v délkách dnů a nocí, pokud se Země otočí rovnoměrnou rychlostí každých 24 hodin!?"

Placatá Země - Důkaz č. 60:

Rovný horizont

Každý může prokázat dokonale rovný mořský horizont a celou Zemi jako plochou použitím pouhé vodováhy, stojanů a dřevěného prkna. V jakékoliv výšce nad hladinou moře upevni jednoduše 2-4 metrovou, rovnou, hladkou desku pomocí stojanů a pozoruj horizontální hranici moře a oblohy stojíc za deskou. Vzdálený horizont bude vždy dokonale rovnoběžný s vrchní hranou tvé desky. Navíc, když se budeš pohybovat v polokruhu od jednoho konce desky k druhému a stále porovnávat horizont s vrchní hranou desky, budeš schopen takto porovnat okolo 10-20 mil plochy v závislosti na tvé výšce. To by bylo nemožné, pokud by Země byla glóbus s obvodem 25.000 mil (40tis km). Horizont by byl v rovině se středem desky, ale pak by upadal dolů směrem do stran. Pouhých 10 mil (16 km) na každé straně by znamenalo snadno viditelné zakřivení 66,6 stop (20,3 m) od každého kraje směrem ke středu. 

Placatá Země - Důkaz č. 61:

Rovný horizont

Kdyby byla Země skutečně velkou koulí o obvodu 40.233 km, horizont by byl viditelně zakřivený dokonce už i při pohledu od moře a všechno blížící se horizontu by budilo dojem, že přepadává směrem k horizontu. Vzdálené budovy na horizontu by všechny vypadaly jako věže v Pizza, padající před zrakem pozorovatele. Horkovzdušný balón vzdalující se od tebe by na kulaté Zemi vypadal, jako že se pomalu ale konstantně nachyluje, čím dále by byl od tebe, až bys viděl převážně jen spodek koše balónu, zatímco vrch balónu by nebyl vidět. Avšak realita je jiná: Budovy, balóny, stromy, lidé, cokoliv a všechno stojící v pravém úhlu k půdě/horizontu zůstává nadále pod stejným úhlem bez ohledu na vzdálenost nebo výšku pozorovatele.

Placatá Země - Důkaz č. 62:

Žádné zakřivení

Experimenty Samuela Rowbothama na Old Bedfordském kanálu přesvědčivě prokázaly, že voda kanálu je naprosto rovná po celou délku 6 mil (9,7km). Neprve se postavil do kanálu se svým teleskopem, který držel 8 palců (20cm) nad hladinou vody, pak jeho přítel vstoupil do loďky a plul po do vzdálenosti 6 mil s 6 stop (1,5m) dlouhou tyčí s vlajkou vztyčenou na lodi. Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, vodní hladina kanálu by tvořila oblouk, který by byl uprostřed trasy o 6 stop (1,8m) výše, než start a cíl. Celá loďka i s tyčí a vlajkou by tedy musela zmizet z dohledu, zatímco ve skutečnosti celá loďka i vlajka byly viditelné ve stejné výšce po celou trasu.

Placatá Země - Důkaz č. 63:

Žádné zakřivení

V druhém experimentu upevnil Dr. Rowhotham vlajky ve výšce 5 stop (1,5m) nad hladinou podél břehu, každou míli jednu vlajku. Pak použil svůj teleskop připevněný ve výšce 5 stop kousek za první vlajkou a sledoval vrcholky všech vlajek, které tvořily dokonale rovnou linii. Kdyby Země byla koulí o obvodu 40.000 km, vlajky by postupně padaly dolů: první by tvořila linii pohledu, druhá by sestupovala o 8 palců (20 cm), třetí o 32 palců (0,8 m), čtvrtá o 6 stop (1,8 m), pátá o 10 stop 8 palců (3,25 m) a šestá o 16 stop 8 palců (5,1 m).

Placatá Země - Důkaz č. 64:

Rovný horizont - Žádné zakřivení

Citát z knihy Samuele Rowbothama "Earth Not a Globe!": "Je známo, že horizont moře, jakkoliv dlouhý zleva do prava z pohledu pozorovatele na souši se vždy jeví jako rovná linie. Následující experiment byl provádět v různých částech země. V Brightonu, na vyvýšené půdě blízko dostihové dráhy, byly do země upevněny dvě tyče šest yardů od sebe a přímo naproti moři. Mezi tyto tyče byl silně napnut provaz tak, aby byl rovnoběžný s horizontem. Od středu provazu bylo možné shlédnout ne méně než 20 mil na každou stranu, tudíž celkem 40 mil (64,4 km). Bylo pozorováno plavidlo, které se plavilo na západ. Provaz procházel pomyslně určitou částí trupu, což se nezměnilo po celou sledovanou délku 40 mil. Loď připlouvající z východu by musela nejprve stoupat prvních 20 mil, než by dorazila do středu oblouku, a pak by musela opět stejnou vzdálenost klesat. Mocnina 20 (mil) násobena 8 (palci) dává číslo 266 stop (81 m), což znamená, že by loď musela být na svém počátku i konci 81 metrů pod úrovní provazu."

Placatá Země - Důkaz č. 65:

Rovný horizont - Žádné zakřivení

Další citát od Dr. Rowbothama: "Na břehu poblíž Waterloo, několik mil od severu Liverpoolu, byl upevněn teleskop ve výšce 6 stop (1,8 m) nad hladinou. Byl nasměrován na velký parník, který právě opouštěl řeku Mersey a plul do Dublinu. Postupně se  lodní můstek vzdalující se lodi přiblížil horizontu a po čtyři hodiny jej bylo vidět, než přestal být vidět. Průměrná rychlost těchto Dublinských parníků byla plných 8 mil za hodinu. To znamená, že loď byla po čtyřech hodinách plavby vzdálena 32 mil (51,5 km), kdy se ztratila z dohledu. Šest stop výšky teleskopu vyžaduje, abychom odečetli od celkové vzdálenosti 3 míle kvůli konvexnosti. Zbývá nám tedy 29 mil (46,7 km) vzdálenosti. Když je umocníme a násobíme 8 palci, vyjde nám zakřivení 560 stop (171 m). Když odečteme 80 stop pro výšku hlavního stěžně, zjistíme, že podle teorie kulatosti by můstek parníku měl být 480 stop (146 m) pod úrovní horizontu. Mnoho podobných experimentů bylo učiněno sledováním mořských parníků a vždy s výsledky naprosto neslučitelnými s teorií, že Země je kulatá."

Placatá Země - Důkaz č. 66:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Dr. Rowbotham provedl několik jiných experimentů za pomocí teleskopů, vodováh, sextantů a "theodolitů", zvláštních precizních instrumentů používaných k měření úhlů v horizontálních nebo vertikálních rovinách. Když je umístil do stejných výšek zaměřených jedna na druhou, úspěšně prokázal stále znovu, že Země je dokonale plochá na míle daleko bez jediného palce zakřivení. Jeho zjištění způsobily velký rozruch ve vědecké komunitě a díky jeho 30-letému úsilí se tvar Země stal žhavým tématem debat na přelomu 19. století.

Placatá Země - Důkaz č. 67:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Vzdálenost napříč Irským mořem od Isle of Man's Douglas Harbor  do Great Orm's Head v Severním Walesu činí 60 mil (96 km). Kdyby Země byla glóbem, pak by hladina vody mezi nimi vytvářela 60 mílový oblouk, ve kterém by byl střed o 1944 stop (592 m) výše než břehy obou destinací. Je dobře známé a snadno ověřitelné, že za krásného dne je z výšky 100 stop (30 m) vidět Great Orm's Head z přístavu Douglas. To by bylo naprosto nemožné na Zeměkouli o obvodu 40.000 km. Když zohledníme tu výšku pozorování 30 m a odečteme proto 13 mil, stále nám zůstává 47 mil a to znamená, že pobřeží by mělo být stále 1472 stop (448 m) pod linii horizontu!

Placatá Země - Důkaz č. 68:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Mrakodrap Philadelphia skyline je jasně viditelný z Apple Pie Hill v New Jersey Pine Barrens, což je 40 mil (64 km) daleko. Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km a zohledníme-li těch 205 stop výšky Apple Pie Hill, pak by ten Philadelphijský mrakodrap musel zůstat naprosto ukrytý pod 335 stopami (102 m) zakřivení.

Placatá Země - Důkaz č. 69:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

New York City mrakodrap je jasně viditelný z Bear Mountain v Harriman State Parku, 60 mil daleko. Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, musel by být NYC mrakodrap skrytý pod 170 stopami zakřivení země při pohledu od úpatí Bear Mountain.

Placatá Země - Důkaz č. 70:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Z Washington Rock v New Jersey, z výšky pouhých 400 stop, je možné za jasného dne vidět oba mrakodrapy, v New Yorku i Philaelphii, což je opačným směrem a dohromady je to vzdálenost 120 mil (193 m)! Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, oba mrakodrapy by měly být skryté pod zakřivením Země 800 stop (243 m).

Placatá Země - Důkaz č. 71:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Často je vidět mrakodrap v Chicago napříč jezera Michigan ze vzdálenosti 60 mil (96 km). V roce 2015 vyfotil fotograf Joshua Nowicki tento úkaz a velmi rychle několik zpravodajským televizních kanálů tvrdilo, že jeho fotografie je "úžasná fata morgána", atmosférická anomálie způsobená teplotní inverzí. I když se fata morgány stávají, mrakodrapy, o které se jednalo, nebyly zrcadlovitě převrácené a byly jasně vidět, ne jako nějaká rozmazaná, iluzorní fata morgána. Na kulaté Zemi o obvodu 40.000 km by měly být mrakodrapy 2400 stop (731 m) pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 72:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Dne 16. října 1854 psaly noviny Times o návštěvě královny v Great Grimsby z Hull o tom, že jsou schopni vidět 300 stop vysokou přístavní věž 70 mil (112 km) daleko. Na kulaté Zemi o obvodu 40.000 km, se zohledněním jejich výšky 10 stop nad vodní hladinou a výšky věže 300 stop, při vzdálenosti 70 mil, by přístavní věž měla zůstat skrytá celých 2600 stop (792 m) pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 73:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

V roce 1872 se kapitán Gibson a jeho posádka plavili na lodi "Thomas Wood" z Číny do Londýna. Podali zprávu o tom, že viděli celý Ostrov Sv. Heleny za jasného dne ze vzdálenosti 75 mil (120 km). Když zohledníme jejich výšku při měření a kulatou Zemi o obvodu 40.000 km, pak by měl být tento ostrov 3.650 stop (1.113 m) pod úrovní jejich vidění.

Placatá Země - Důkaz č. 74:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Z Janova v Itálii, z výšky 70 stop nad mořem, je často vidět ostrov Gorgona, vzdálený 81 mil (130 km). Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, byla by Gorgona skrytá pod 3.332 stopami zakřivení Země. 

Placatá Země - Důkaz č. 75:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Z Janova v Itálii, výška 70 stop nad mořem, je často vidět ostrov Korsika, který je vzdálen 99 mil (159 km). Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, byla by Korsika 5.245 stop, téměř jednu míli (1,6 km) pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 76:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Z Janova v Itálii, výška 70 stop nad mořem, je často vidět ostrov Capraia, vzdálen 102 mil (164 km). Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, byl by ostrov Capraia vždy skryt 5.605 stop (1,7 km) pod domnělým zakřivením.

Placatá Země - Důkaz č. 77:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Z Janova je taktéž vidět za jasných dnů ostrov Elba, který je 125 mil (201 km) daleko! Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, Elba by nebyla nikdy vidět pod 8.700 stopami (2,6 km) zakřivení.

Placatá Země - Důkaz č. 78:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Z Anchorage (Aljaška) ve výšce 102 stop je za jasných dnů vidět pouhým zrakem hora Mount Foraker, která je vzdálena 120 mil (193 km). Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, musel by vrchol hory Mount Foraker (výška 17400 stop) přepadat značne dozadu a ještě být ukrytý 7719 stopami zakřivení Země. Skutečností ale je, že celá hora je snadno vidět od svého úpatí až k vrcholu.

Placatá Země - Důkaz č. 79:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

Z Anchorage (Aljaška) ve výšce 102 stop je za jasných dnů vidět pouhým zrakem hora Mount McKinley ze vzdálenosti 130 mil (209 km). Kdyby Země byla koule o obvodu 40.000 km, vrchol hory (20320 stop) by přepadal dozadu a byl by zpoloviny ukrytý pod 9220 stopami zakřivení Země. Realitou ale je, že celá hora je dobře vidět od svého základu a stojí rovně.

Placatá Země - Důkaz č. 80:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země

V časopise Chambers Journal (únor 1895) uvedl námořník plavící se v blízkosti Mauricia v Indickém oceánu, že viděl nějaké plavidlo, což se prokázalo jako loď vzdálená neskutečných 200 mil daleko! Tento incident vzbudil značnou debatu v námořních kruzích v oné době, další potvrzení přišlo z Adenu (Yemen), kde jiný svědek uvedl, že viděl ztracený Bombajský parník ze vzdálenosti 200 mil daleko. Správně dokázal přesně popsat jeho vzhled, lokaci i směr parníku, což se později potvrdilo těmi, co byli na palubě. Takováto viditelnost je naprosto nevysvětlitelná, pokud by Země byla skutečně koulí o obvodu 40.000 km, protože lodě ve vzdálenosti 200 mil by měly být okolo 5 mil pod bodem viditelnosti!

Placatá Země - Důkaz č. 81:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Vzdálenost, na kterou jsou na moři vidět svítící majáky po celém světě, zdaleko překračuje to, co by bylo možné, kdyby Země byla Zeměkoule s obvodem 40.000 km. Například maják Dunkerque Light v jížní Francii ve výšce 194 stop je viditelný z lodi (10 stop nad mořem) ze vzdálenosti 28 mil. Sférická trigonometrie diktuje, že pokud je Země glóbus s daným zakřivením 8 palců na čtvereční míli, pak by měl být tento maják skrytý 190 stop pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 82:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják Port Nicholson Light na Novém Zélandu je 420 stop nad mořem a viditelný ze vzdálenosti 35 mil, přičemž by měl být 220 stop pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 83:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják Egerö Light v Norsku je 154 stop nad vodou a viditelný z 28 mil, přičemž by měl být 230 stop pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 84:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják Madras na Esplanade je 132 stop vysoko a viditelný z 28 mil daleko, přičemž by měl být 250 stop pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 85:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják Cordonan Light na západním pobřeží Francie je 207 stop vysoko a viditelný z 31 mil daleko, přičemž by měl být 280 stop pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 86:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják Cape Bohavista, New foundland, je 150 stop nad mořem a viditelný na 35 mil, přičemž by měl být 491 stop pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 87:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Majáková kostelní věž kostela St. Botolph's Parish Church v Bostonu je 290 stop vysoko a viditelná z více než 40 mil, přičemž by měla být skrytá celých 800 stop pod horizontem!

Placatá Země - Důkaz č. 88:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják Isle of Wight lighthouse v Anglii je 180 stop vysoký a je viditelný ze vzdálenosti 42 mil, vzdálenost, která by dle dnešních astronomů znamenala, že je maják 996 stop pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 89:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják Cape L'Agulhas lighthouse v Jížní Africe je 33 stop vysoký, 238 stop nad mořem a je vidět ze vzdálenosti 50 mil (80 km). Kdyby byl svět zeměkoulí, bylo by toto světlo 1400 stop (426 m) po horizontem takto vzdáleného pozorovatele.

Placatá Země - Důkaz č. 90:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Socha svobody

Socha Svobody v New Yorku je 326 stop (99 m) nad mořem a za jasného počasí je vidět až ze vzdálenosti 60 mi (96 km). Kdyby Země byla glóbus, pak by pro pozorovatele z této dálky musela být Socha Svobody ukrytá 2074 stop (632 m) pod horizontem.

Placatá Země - Důkaz č. 91:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Majáky

Maják v Port Said v Egyptě se nachází ve výšce pouhých 60 stop nad mořem a byl vidět z neuvěřitelných 58 mil (93 km) daleko, přičemž by měl být dle moderní astronomie 2182 stop (665 m) pod linií pohledu!

Placatá Země - Důkaz č. 92:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Věž Notre Dame

Věž Notre Dame Antwerp je 403 stop vysoká od svých základů a Strasburg se nachází 468 stop nad mořem. S pomocí teleskopu je možné na horizontu rozeznat lodě a kapitáni potvrzují, že jsou schopni vidět věž katedrály z úžasné vzdálenosti 150 mil (241 km). Kdyby ale Země byla koulí, znamenalo by to, že na takovou vzdálenost by musela být věž celou míli, 5280 stop pod horizontem!

Placatá Země - Důkaz č. 93:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Velká Británie

Kanál Sv. Jiřího mezi Holyhead a Kingstown Harbor blízko Dublinu je 60 mil široký. Když se člověk nachází uprostřed této převozní cesty, všimne si světla majáku v Holyhead a zároveň před sebou i světla majáku Poolbeg v Dublin Bay. Maják Holyhead Pier je 44 stop vysoko, zatímco Poolbeg maják je 68 stop vysoký. Když tedy stojí někdo uprostřed kanálu, 30 mil od každé strany na palubě asi 24 stop nad hladinou, může jasně vidět obojí světla. Na zeměkouli o obvodu 40.000 km by ale měla být obě světla více než 300 stop pod horizontem!

Placatá Země - Důkaz č. 94:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Velká Británie

Z vysočiny blízko Portsmouth Harbor v Hampshire (Anglie), když se díváme přes Spithead k ostrovu Wight, je celá základna ostrova, kde se voda a pevnina sbíhají, perfektně rovná linie v délce 22 mil. Podle teorie Zeměkoule by měl ostrov Wight sestupovat 80 stop od svého středu na každou stranu kvůli zakřivení Země. Když se tam zaměřil kříž dobrého teodolitu, opakovaně ukazoval pevninu a vodní linii v naprosté rovině.

Placatá Země - Důkaz č. 95:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Velká Británie

Za jasného dne je z výšiny nedaleko Douglas Harbor na ostrově Man často vidět celá délka pobřeží Severního Walesu. Od Point of Ayr při ústí řeky Dee až po Holyhead je to vzdálenost okolo 50 mil, která je několikrát prokázala jako dokonale horizontální. Kdyby země měla zakřivení 8 palců na čtvereční míli, jak NASA a moderní astronomie tvrdí, pak by padesátimílová vzdálenost welšského pobřeží musela podél horizontu klesat oproti středovému bodu pozorovaného pobřeží o pozorovatelných 416 stop na každou stranu!

Placatá Země - Důkaz č. 96:

Rovný horizont - Žádné zakřivení Země - Velká Británie

Z knihy "100 důkazů že Země není Glóbus" od Williama Carpentera: "Když sejdeme v noci dolů k zálivu Chesapeake Bay, uvidíme světlo svítící na ostrovu Sharpe hodinu před příjezdem parníku. Můžeme zaujmout takovou polohu na molu, že příčka na straně lodi bude v linii se světlem a v linii pohledu. Pak zjistíme, že po celou cestu světlo nezmění v nejmenším své zdánlivé vyvýšení. Ale když byla překonána vzdálenost třinácti mil, teorie astronomů o zakřivení vyžaduje nějakou změnu (jednu nebo druhou!) zdánlivého vyvýšení světla o 112 stop a 8 palců. Protože neexistuje sebemenší rozdíl, máme jasný důkaz, že voda z Chesapeake Bay se nezakřivuje, což prokazuje, že Země není glóbus."

Placatá Země - Důkaz č. 97:

Rotace Země a teorie Velkého třesku

NASA a dnešní astronomie říká, že Země je gigantická koule, nakloněná dozadu, kmitající a otáčející se kolem své centrální osy rychlostí 1000 mph, cestující rychlostí 67.000 mph v kruhu okolo Slunce, které rychlostí 500.000 mph uhání po spirále okolo Mléčné dráhy, zatímco celá galaxie fičí rychlostí 670.000.000 skrze vesmír - a všechny tyto pohyby mají svůj původ v údajném "Velkém třesku", kosmogenické explozi před 14 miliardami let. To je celkem 670.568.000 mph (mil za hod.) různými odlišnými směry, kterými naše Zeměkoule údajně uhání, a přesto nikdo nikdy neviděl, nepocítil, neslyšel, nezměřil ani neprokázal existenci jediného z těchto pohybů.

Placatá Země - Důkaz č. 98:

Polárka - rozdílné údaje

NASA a dnešní astronomie tvrdí, že Polárka, hvězda Severního pólu, je asi 323-434 světelných let, neboli asi 2 kvadrilióny mil daleko od nás!  Nejprve je dobré si uvědomit, že rozdíl mezi 1,938,000,000,000,000 - 2,604,000,000,000,000 mil činí  666,000,000,000,000 (přes 600 triliónů) mil! Jestliže dnešní astronomie se ani nemůže shodnout na vzdálenosti k hvězdám v řádu stovek triliónů mil, je možné, že jejich "věda" je vadná a jejich teorie potřebuje přezkoušení. Pomineme-li jejich zmatené vzdálenosti ke hvězdám, je nemožné pro heliocentristy vysvětlit, jak může Polárka vždy setrvávat naprosto přesně nad Severním pólem se vším tím údajným nakláněním, vibrováním, otáčením a obíhajícími pohyby.

Placatá Země - Důkaz č. 99:

Polárka

Na údajné Zeměkouli se Polárka nachází přímo nad Severním pólem a neměla by proto být viditelná z žádného místa jížní polokoule. Aby nějaký pozorovatel jížní polokoule mohl vidět Polárku, musel by se nějak dívat skrze ten "glóbus", tedy skrze míle pevniny a moře, které by musely být průhledné. Faktem je, že Polárka je vidět až po 20 stupeň Jížní zeměpisné šířky.

Placatá Země - Důkaz č. 100:

Hvězdy a souhvězdí na jihu

Kdyby Země byla koule, měl by být Jížní kříž a další jížní souhvězdí viditelný ve stejnou dobu pro každou zeměpisnou délku stejné zeměpisné šířky, jako je to v případě Polárky a obklopujících souhvězdí na severu. Malý a Velký vůz a mnoho dalších souhvězdí jsou viditelné z každého poledníku současně, zatímco to neplatí na Jihu o konstelacích jako je Jížní kříž. To dokazuje, že Jížní hemisféra není "spodní polokoule" jako na modelu Zeměkoule, ale jednoduše okrajová oblast nejdále vzdálená od Severního centrálního bodu jako je tomu na modelu placaté Země.

Placatá Země - Důkaz č. 101:

Antarktida

Sigma Octantis je údajně zvězda Jížního centrálního pólu, podobně jako Polárka na severu, okolo které rotují všechny hvězdy Jížní hemisféry opačným směrem. Na rozdíl od Polárky, NENÍ Sigma Octantis současně vidět z každého bodu podél stejné zeměpisné šířky, NENÍ centrální, ale údajně 1 stupeň od středu, NENÍ  bez pohybu a ve skutečnosti ji není možné vidět žádným veřejně dostupným teleskopem! Existují oprávněné spekulace o tom, zdali Sigma Octantis vůbec existuje. Směr, kterým se hvězdy pohybují na obloze, závisí na perspektivě a přesným směrem, kterým se díváš, ne na polokouli, na které se nacházíš.

Pokud ovládáš angličtinu, tak na Youtube a jiných serverech a stránkách je dostatek informací a zkušeností, které je možné vygooglit: "Flat Earth", "Flat Earth Antarctica", Flat earth direct flights", "flat earth curvature", "landing on moon fake", nebo mrkni do odkazů pro další linky.