kniha Henocha detailně popisuje dráhu slunce kolem země

72:1. Kniha o drahách nebeských světel, o postavení každého podle jejich tříd, podle jejich moci a
podle jejich období, podle jejich jmen a jejich míst původu a podle jejich měsíců, které mi ukázal
Ureel, svatý anděl, který mě doprovázel a který je jejich vůdcem. On mi ukázal všechny jejich
zákony tak, jak jsou a jak je to se všemi roky světa až do věků, než bude dokonáno nové
stvoření, které bude trvat na věky.
2. A toto je první zákonitost světel: Slunce je světlo, jehož východ je v nebeských branách, které
leží východním směrem, a jehož západ je v západních nebeských branách.
3. Viděl jsem šest bran, jimiž vychází slunce, a šest bran, jimiž slunce zapadá. Rovněž měsíc
vychází a zapadá těmito branami, i vůdcové hvězd spolu s těmi, které vedou: šest na východě
a šest na západě, spořádaně jeden po druhém; vpravo a vlevo od těchto bran jsou četná okna.
4. Nejdříve vychází velké světlo zvané slunce, jeho obvod je jako obvod nebes. Je zcela
naplněno ohněm, který plane a sálá.
5. Vozy, na nichž stoupá, pohání dující vítr. Slunce zapadá z nebes a vrací se přes sever, aby
putovalo na východ; je vedeno tak, aby dospělo k oné bráně a svítilo na povrchu nebes.
6. Takto vychází v prvním měsíci velkou branou, která je čtvrtou z oněch šesti bran, jež jsou
směrem k východu slunce.
7. V této čtvrté bráně, jíž slunce vychází v prvním měsíci, je dvanáct otevřených oken, z nichž
vychází plamen, když jsou ve svém období otevřena.
8. Když slunce na nebi vychází, vystupuje po třicet jiter touto čtvrtou branou, a naproti ve čtvrté
bráně na západě nebes sestupuje.
9. Během oněch dní se den ode dne prodlužuje a noc od noci zkracuje po třicet jiter.
10. V onen den je den o dvě devítiny delší než noc a tak tvoří den deset dílů a noc osm dílů.
11. Pak slunce vyjde z čtvrté brány a zapadne ve čtvrté, ale vrací se do páté východní brány a
po třicet jiter vychází z ní a zapadá do páté brány.
12. V té době se den prodlužuje o dva další díly a tvoří tak jedenáct dílů; noc se zkracuje a tvoří
sedm dílů.
13. Slunce se vrací na východ a vstupuje do šesté brány a v důsledku svého znamení po
jedenatřicet jiter vychází a zapadá v šesté bráně.
14. V onen den se den stává ještě delším než noc, stává se dvojnásobkem noci. Den tvoří
dvanáct dílů, noc se zkracuje a tvoří ji šest dílů.
15. Pak slunce stoupá tak, aby se den zkracoval a noc prodlužovala. Vrací se na východ a
vstupuje do šesté brány; po třicet jiter z ní vychází a v ní zapadá.
16. A když uplyne třicet jiter, dne ubude přesně o jeden díl, takže den tvoří jedenáct dílů a noc
sedm dílů.
17. Od západu slunce vychází z oné šesté brány a putuje na východ: Po třicet jiter pak vychází
v páté bráně a zapadá opět v páté bráně, jež je umístěna na západě.
18. V onen den ubývá dne o dva díly: Den tvoří deset dílů a noc osm dílů.
19. Z oné páté brány slunce vychází a opět zapadá v páté bráně na západě. Pak v důsledku
svého znamení po jedenatřicet jiter vychází ve čtvrté bráně a zapadá na západě.
20. V onen den je den roven noci, takže se vyrovnávají: Noc tvoří devět dílů a stejně tak den.
21. Pak slunce vychází z oné brány a zapadá na západě. Vrací se na východ a po třicet jiter
vychází ve třetí bráně a zapadá ve třetí bráně na západě.
22. V onen den se noc stává delší než den i než předchozí noc; den se stává kratší než
předchozí den až do třicátého jitra, takže noc tvoří přesně deset dílů a den osm dílů.
23. Slunce vychází z oné třetí brány a zapadá ve třetí bráně na západě a vrací se na východ.
Po třicet jiter pak vychází ve druhé bráně na východě a zapadá ve druhé bráně na západě
nebes.
24. V onen den noc tvoří jedenáct dílů a den sedm dílů.
25. Slunce vychází v onen den z druhé brány a v druhé bráně na západě zapadá. Vrací se pak
na východ do první brány po dobu jedenatřiceti jiter a v první bráně na západě nebes zapadá.
26. V onen den se noc prodlužuje na dvojnásobek dne: Noc tvoří přesně dvanáct dílů a den šest
dílů.
27. Když slunce dosáhlo vrcholů svého oběhu, znovu opisuje kruh nad těmito vrcholy a po třicet
jiter vstupuje onou branou a proti ní na západě rovněž zapadá.
28. V onen den ubude noci na délce o jednu devítinu, takže noc tvoří jedenáct dílů a den sedm
dílů.
29. Slunce se vrací a vstupuje do druhé brány, jež je na východě, a vychází i zapadá nad oněmi
vrcholy svého oběhu po třicet jiter.
30. V onen den noci ubývá na délce; noc tvoří deset dílů a den osm dílů.
31. V onen den slunce vychází z druhé brány, na západě zapadá a vrací se na východ; po
jedenatřicet jiter pak vychází ve třetí bráně a zapadá na západě nebes.
32. V onen den noci ubývá, tvoří ji devět dílů a rovněž den tvoří devět dílů, takže noc se rovná
dni a rok tvoří přesně tři sta šedesát čtyři dny.
33. Jak délka, tak krátkost dne a noci jsou určovány oběžnou dráhou slunce a jí rozlišovány.
34. V důsledku toho se jeho oběžná dráha den ode dne prodlužuje a noc od noci zkracuje.
35. Taková je zákonitost dráhy slunce a jeho návratu, když se šedesátkrát vrací a zase vychází
- ono velké světlo, jež je zváno sluncem na věky věků.
36. Toto velké vycházející světlo je pojmenováno podle své podoby, jak přikázal Pán.
37. Vychází, vystupuje a neubývá aniž odpočívá, nýbrž dnem i nocí obíhá, a jeho světlo je
sedmkrát jasnější než světlo měsíce; svými rozměry se pak obě tělesa vyrovnají.

Kapitola 73
1. Vedle této zákonitosti jsem viděl další zákonitost týkající se malého světla, jehož jméno je
Luna.
2. Jeho obvod je jako obvod nebes a jeho vůz, na kterém jezdí, pohání dující vítr; světla se mu
dostává v rozličné míře.
3. Každý měsíc v různou dobu vychází a zapadá, jeho dny jsou jako dny slunce a když svítí v
úplňku, rovná se jedné sedmině sluneční záře.
4. Vychází takto: Jeho přibývající srpek, obrácený k východu, vychází třináctého jitra a od onoho
dne se stává viditelným spolu se sluncem v bráně, z níž slunce vychází.
5. Jeho jedna polovina je viditelná jednou sedminou a celý jeho obvod je bez světla prázdný,
kromě jedné sedminy a jedné čtrnáctiny z polovice jeho světla.
6. V den, kdy naplní jednu sedminu z polovice svého světla, svítí jednou sedminou a polovinou
z toho.
7. Zapadá spolu se sluncem. Když slunce vychází, vychází i měsíc s ním a dostává poloviční
podíl světla; v onu noc na počátku posledního! jitra před lunárním dnem zapadá měsíc spolu se
sluncem a v onu noc se šest a sedm dílů se svou polovinou zahalí temnotou.
8. V onen den vychází přesně sedminou, vystupuje a vzdaluje se od východu slunce. Ve svých
zbývajících dnech osvětluje šest a sedm dílů.

Kapitola 74

1. Viděl jsem též jinou oběžnou dráhu a její zákonitost, s níž koná svou každoměsíční pouť.
2. To všechno mi ukázal Ureel, svatý anděl, který je jim všem vůdcem. Jejich postavení jsem
zapsal tak, jak mi je ukázal, a jejich měsíce jsem zapsal tak, jak byly, jakož i podobu jejich světla
až do naplnění patnácti dnů.
3. V každém sedmém dílu doroste do plnosti svého světla na východě a v každém svém
sedmém dílu ustoupí do plnosti své temnoty na západě.
4. Nezapadá stejně v průběhu roku! a v určitých měsících putuje po své zvláštní oběžné dráze.
5. Po dva měsíce zapadá spolu se sluncem v oněch dvou branách, které jsou uprostřed - ve
třetí a ve čtvrté bráně.
6. Po sedm dní vychází, opisuje kruh a znovu se vrací branou, jíž vychází slunce; doroste do
plnosti svého světla, odchyluje se od slunce a v průběhu osmi dní vstupuje osmou branou, z níž
vychází slunce.
7. Když slunce vychází ze čtvrté brány, měsíc vychází po sedm dní do doby, než začne
vycházet pátou, a znovu se vrací během sedmi dní do čtvrté brány. Když doroste do plnosti
svého světla, vzdaluje se a během osmi dní vstupuje do první brány.
8. Znovu se pak během osmi dní vrací do čtvrté brány, z níž vychází slunce.
9. Tak jsem viděl jejich postavení; slunce pak vychází a zapadá podle pořadí měsíců.
10. V oněch dnech po dobu pěti let přibývá slunci třicet dní a úhrn dní, které přísluší jednomu z
oněch pěti dovršených let, se rovná třem stům šedesáti pěti dnům.
11. Nadpočet slunce a hvězd se rovná šesti dnům; šest dnů každým rokem bude za pět let činit
třicet dnů; měsíc tedy zůstává pozadu za sluncem a hvězdami o třicet dní.
12. Měsíc dává přicházet všem rokům přesně tím, že jejich příchod nenastává na věky ph1iš
brzy a ani o jediný den se neopožďuje, nýbrž změna roků se uskutečňuje vskutku přesně za tři
sta čtyřiašedesát dní.
13. Tři roky mají tisíc dvaadevadesát dní, pět let má osmnáct set pětadvacet dní, takže osm let
má dva tisíce devět set dvanáct dní.
14. Samotnému měsíci přibývá za tři roky tisíc dvaašedesát dnů, a za pět let zůstává pozadu o
padesát dní, to jest na jejich konci se přidává tisíc a dvaašedesát dnů.
15. Za pět let je to sedmnáct set sedmdesát dní, takže za osm lunárních let je to dva tisíce osm
set dvaatřicet dní.
16. Tak měsíc za osm let zůstává pozadu o osmdesát dní a celkový počet dní, o něž je za osm
let skrovnější, činí osmdesát dní.
17. Rok se dovršuje přesně v souladu s jejich postaveními ve vesmíru a s postaveními slunce.
Slunce a měsíc vycházejí branou, skrze niž slunce vychází a zapadá po třicet dní.

Kapitola 75
1. Pohlaváři náčelníků tisíců, kteří jsou ustanoveni nad veškerým stvořením a nad všemi
hvězdami, mají také co činit s oněmi čtyřmi přestupnými dny, které nemohou být odděleny od
své funkce podle počítání roku; tito poskytují své služby v oněch čtyřech dnech, které se do
počítání roku nezahrnují.
2. Kvůli nim se v tom lidé mýlí, neboť ona světla slouží věrně na stanovištích v kosmu - jedno v
první bráně, jedno ve třetí bráně, jedno ve čtvrté bráně, jedno v šesté bráně a harmonie kosmu
je dosahována pomocí tří set čtyřiašedesáti stanovišť kosmu.
3. Neboť znamení a období, roky a dny mi ukázal anděl Ureel, kterého Pán slávy na věky
ustanovil nade všemi světelnými tělesy na nebi a ve vesmíru, aby vládla před tváří nebes a byla
přitom viděna i na zemi, aby řídila den a noc - to jest slunce, měsíc, hvězdy a všechna jim
podrobená stvoření, která obíhají ve všech nebeských vozech.
4. Podobně mi Ureel ukázal na nebesích dvanáct otevřených bran v kruhu slunečního vozu, z
nichž vycházejí paprsky slunce a z nichž na zemi vyzařuje teplo, když jsou ve stanovených
obdobích otevřeny.
5. Podobné brány existují pro větry a pro ducha rosy; když se otevřou, zůstávají otevřeny v
končinách nebes.
6. Dvanáct nebeských bran jsem viděl v končinách země; z nich vycházejí slunce, měsíc a
hvězdy i všechna nebeská stvoření z východu a ze západu.
7. Mnoho oken je otevřeno na levé i pravé straně; jedno okno vždy ve svůj čas vypouští teplo
jako ony brány, z nichž vycházejí hvězdy podle toho, jak On jim přikázal, a v nichž podle svého
pořadí zapadají.
8. Na nebi jsem viděl vozy řítící se vesmírem nad oněmi branami, v nichž krouží hvězdy, které
nezapadají.
9. Jedna z nich je větší než všechny ostatní, a ta opisuje kruh okolo celého vesmíru.

Kapitola 76
1. V končinách země jsem viděl dvanáct otevřených bran, skrze něž všechny větry vycházejí a
vanou nad zemí.
2. Tři z nich jsou otevřeny v přední části1 nebes, tři na západě, tři v pravé části nebes a tři v
levé.
3. První tři směřují k východu, další tři pak k severu, zbylé tři jsou ty nalevo proti jihu a tři jsou na
západě.
4. Čtyřmi z nich vanou větry požehnání a pokoje"; z osmi vycházejí větry zkázy: Když zadují,
zpustoší celou zemi, rozbouří vodu, která je na ní, a zahubí všechny, kdo bydlí na souši, i
všechno, co je ve vodě a na zemi.
5. První vítr, který z oněch bran vychází, se nazývá východní; duje první branou, která směřuje
k východu a naklání se k jihu: Z ní vychází pustošení, sucho, žár a zhouba.
6. Z druhé, prostřední brány vane spravedlnost a vycházejí z ní déšť, plodnost, blahobyt a
vláha. Třetí branou, která leží směrem k severu, vycházejí chlad a mráz.
7. Po těchto větrech vycházejí třemi branami větry jižní: Za prvé skrze první bránu z těch, které
směřují k východu, vane vítr žáru.
8. Skrze prostřední bránu, která je vedle níf, vane libá vůně, vláha, déšť a štěstí i život.
9. A třetí branou, jež směřuje k západu, vychází rosa, lijáky, kobylky a zkáza.
10. Po těchto větrech jsou zde větry severní, jejichž jméno je Moře: Vycházejí ze sedmé brány,
která leží směrem na východ a sklání se k jihu; z ní rovněž vychází rosa a déšť: kobylky a
zkáza.
11. Z prostřední brány vychází přímo život a déšť, rosa a blahobyt; třetí bránou, která leží
směrem k západu a sklání se k severu, vychází mlha, jinovatka a sníh, déšť a rosa i kobylky.
12. Po těchto je zde čtvrtá skupina větrů - západní: Z první brány, která leží směrem k severu,
vychází rosa, jinovatka a chlad, sníh a mráz.
13. Z prostřední brány vychází rosa a déšť: blahobyt a požehnání. Z poslední brány pak, která
leží směrem k jihu, vychází sucho a strádání, žár a zhouba.
14. Tímto končí dvanáct bran čtyř světových stran5 nebes a já jsem ti, můj synu Metúšelachu,
ukázal všechny zákony, jimiž se řídí, všechny jejich účinky zhoubné i blahodárné.

Kapitola 77
1. První světová strana se jmenuje Východ, neboť je nejbližší, druhá pak se jmenuje Jih, neboť
tam sestupují jak Nejvyšší, tak Požehnaný na věky.
2. Třetí světová strana je Západ; její jméno znamená Ubývající, neboť se tam všechna nebeská
světla zmenšují a zapadají.
3. Čtvrtá světová strana jménem Sever se dělí na tři části: Jedna z nich je obydlím lidí; druhá
sídlem vod a hlubin lesů a řek, temnot a mraků; třetí část je zahradou spravedlnosti.
4. Viděl jsem sedm vysokých hor, které byly vyšší než všechna pozemská horstva; vychází z
nich jinovatka a plynou dny, období a léta.
5. Na zemi jsem viděl sedm řek větších než všechny ostatní řeky; jedna z nich přitéká od
Západu a vlévá své vody do Velkého moře.
6. Dvě další přitékají k moři od Severu a vlévají své vody do Eritrejského moře na Východě.
7. Čtyři zbývající plynou ze severní strany ke svému vlastnímu moři - dvě z nich k moři
Eritrejskému, a dvě k Velkému moři, kde se vlévají do pouště, jak někteří říkají.
8. Viděl jsem též sedm velkých ostrovů: dva na pevnině a pět ve Velkém moři.

1. Kniha o drahách nebeských světel, o postavení každého podle jejich tříd, podle jejich moci a
podle jejich období, podle jejich jmen a jejich míst původu a podle jejich měsíců, které mi ukázal
Ureel, svatý anděl, který mě doprovázel a který je jejich vůdcem. On mi ukázal všechny jejich
zákony tak, jak jsou a jak je to se všemi roky světa až do věků, než bude dokonáno nové
stvoření, které bude trvat na věky.
2. A toto je první zákonitost světel: Slunce je světlo, jehož východ je v nebeských branách, které
leží východním směrem, a jehož západ je v západních nebeských branách.
3. Viděl jsem šest bran, jimiž vychází slunce, a šest bran, jimiž slunce zapadá. Rovněž měsíc
vychází a zapadá těmito branami, i vůdcové hvězd spolu s těmi, které vedou: šest na východě
a šest na západě, spořádaně jeden po druhém; vpravo a vlevo od těchto bran jsou četná okna.
4. Nejdříve vychází velké světlo zvané slunce, jeho obvod je jako obvod nebes. Je zcela
naplněno ohněm, který plane a sálá.
5. Vozy, na nichž stoupá, pohání dující vítr. Slunce zapadá z nebes a vrací se přes sever, aby
putovalo na východ; je vedeno tak, aby dospělo k oné bráně a svítilo na povrchu nebes.
6. Takto vychází v prvním měsíci velkou branou, která je čtvrtou z oněch šesti bran, jež jsou
směrem k východu slunce.
7. V této čtvrté bráně, jíž slunce vychází v prvním měsíci, je dvanáct otevřených oken, z nichž
vychází plamen, když jsou ve svém období otevřena.
8. Když slunce na nebi vychází, vystupuje po třicet jiter touto čtvrtou branou, a naproti ve čtvrté
bráně na západě nebes sestupuje.
9. Během oněch dní se den ode dne prodlužuje a noc od noci zkracuje po třicet jiter.
10. V onen den je den o dvě devítiny delší než noc a tak tvoří den deset dílů a noc osm dílů.
11. Pak slunce vyjde z čtvrté brány a zapadne ve čtvrté, ale vrací se do páté východní brány a
po třicet jiter vychází z ní a zapadá do páté brány.
12. V té době se den prodlužuje o dva další díly a tvoří tak jedenáct dílů; noc se zkracuje a tvoří
sedm dílů.
13. Slunce se vrací na východ a vstupuje do šesté brány a v důsledku svého znamení po
jedenatřicet jiter vychází a zapadá v šesté bráně.
14. V onen den se den stává ještě delším než noc, stává se dvojnásobkem noci. Den tvoří
dvanáct dílů, noc se zkracuje a tvoří ji šest dílů.
15. Pak slunce stoupá tak, aby se den zkracoval a noc prodlužovala. Vrací se na východ a
vstupuje do šesté brány; po třicet jiter z ní vychází a v ní zapadá.
16. A když uplyne třicet jiter, dne ubude přesně o jeden díl, takže den tvoří jedenáct dílů a noc
sedm dílů.
17. Od západu slunce vychází z oné šesté brány a putuje na východ: Po třicet jiter pak vychází
v páté bráně a zapadá opět v páté bráně, jež je umístěna na západě.
18. V onen den ubývá dne o dva díly: Den tvoří deset dílů a noc osm dílů.
19. Z oné páté brány slunce vychází a opět zapadá v páté bráně na západě. Pak v důsledku
svého znamení po jedenatřicet jiter vychází ve čtvrté bráně a zapadá na západě.
20. V onen den je den roven noci, takže se vyrovnávají: Noc tvoří devět dílů a stejně tak den.
21. Pak slunce vychází z oné brány a zapadá na západě. Vrací se na východ a po třicet jiter
vychází ve třetí bráně a zapadá ve třetí bráně na západě.
22. V onen den se noc stává delší než den i než předchozí noc; den se stává kratší než
předchozí den až do třicátého jitra, takže noc tvoří přesně deset dílů a den osm dílů.
23. Slunce vychází z oné třetí brány a zapadá ve třetí bráně na západě a vrací se na východ.
Po třicet jiter pak vychází ve druhé bráně na východě a zapadá ve druhé bráně na západě
nebes.
24. V onen den noc tvoří jedenáct dílů a den sedm dílů.
25. Slunce vychází v onen den z druhé brány a v druhé bráně na západě zapadá. Vrací se pak
na východ do první brány po dobu jedenatřiceti jiter a v první bráně na západě nebes zapadá.
26. V onen den se noc prodlužuje na dvojnásobek dne: Noc tvoří přesně dvanáct dílů a den šest
dílů.
27. Když slunce dosáhlo vrcholů svého oběhu, znovu opisuje kruh nad těmito vrcholy a po třicet
jiter vstupuje onou branou a proti ní na západě rovněž zapadá.
28. V onen den ubude noci na délce o jednu devítinu, takže noc tvoří jedenáct dílů a den sedm
dílů.
29. Slunce se vrací a vstupuje do druhé brány, jež je na východě, a vychází i zapadá nad oněmi
vrcholy svého oběhu po třicet jiter.
30. V onen den noci ubývá na délce; noc tvoří deset dílů a den osm dílů.
31. V onen den slunce vychází z druhé brány, na západě zapadá a vrací se na východ; po
jedenatřicet jiter pak vychází ve třetí bráně a zapadá na západě nebes.
32. V onen den noci ubývá, tvoří ji devět dílů a rovněž den tvoří devět dílů, takže noc se rovná
dni a rok tvoří přesně tři sta šedesát čtyři dny.
33. Jak délka, tak krátkost dne a noci jsou určovány oběžnou dráhou slunce a jí rozlišovány.
34. V důsledku toho se jeho oběžná dráha den ode dne prodlužuje a noc od noci zkracuje.
35. Taková je zákonitost dráhy slunce a jeho návratu, když se šedesátkrát vrací a zase vychází
- ono velké světlo, jež je zváno sluncem na věky věků.
36. Toto velké vycházející světlo je pojmenováno podle své podoby, jak přikázal Pán.
37. Vychází, vystupuje a neubývá aniž odpočívá, nýbrž dnem i nocí obíhá, a jeho světlo je
sedmkrát jasnější než světlo měsíce; svými rozměry se pak obě tělesa vyrovnají.
Kapitola 73
1. Vedle této zákonitosti jsem viděl další zákonitost týkající se malého světla, jehož jméno je
Luna.
2. Jeho obvod je jako obvod nebes a jeho vůz, na kterém jezdí, pohání dující vítr; světla se mu
dostává v rozličné míře.
3. Každý měsíc v různou dobu vychází a zapadá, jeho dny jsou jako dny slunce a když svítí v
úplňku, rovná se jedné sedmině sluneční záře.
4. Vychází takto: Jeho přibývající srpek, obrácený k východu, vychází třináctého jitra a od onoho
dne se stává viditelným spolu se sluncem v bráně, z níž slunce vychází.
5. Jeho jedna polovina je viditelná jednou sedminou a celý jeho obvod je bez světla prázdný,
kromě jedné sedminy a jedné čtrnáctiny z polovice jeho světla.
6. V den, kdy naplní jednu sedminu z polovice svého světla, svítí jednou sedminou a polovinou
z toho.
7. Zapadá spolu se sluncem. Když slunce vychází, vychází i měsíc s ním a dostává poloviční
podíl světla; v onu noc na počátku posledního! jitra před lunárním dnem zapadá měsíc spolu se
sluncem a v onu noc se šest a sedm dílů se svou polovinou zahalí temnotou.
8. V onen den vychází přesně sedminou, vystupuje a vzdaluje se od východu slunce. Ve svých
zbývajících dnech osvětluje šest a sedm dílů.
Kapitola 74
1. Viděl jsem též jinou oběžnou dráhu a její zákonitost, s níž koná svou každoměsíční pouť.
2. To všechno mi ukázal Ureel, svatý anděl, který je jim všem vůdcem. Jejich postavení jsem
zapsal tak, jak mi je ukázal, a jejich měsíce jsem zapsal tak, jak byly, jakož i podobu jejich světla
až do naplnění patnácti dnů.
3. V každém sedmém dílu doroste do plnosti svého světla na východě a v každém svém
sedmém dílu ustoupí do plnosti své temnoty na západě.
4. Nezapadá stejně v průběhu roku! a v určitých měsících putuje po své zvláštní oběžné dráze.
5. Po dva měsíce zapadá spolu se sluncem v oněch dvou branách, které jsou uprostřed - ve
třetí a ve čtvrté bráně.
6. Po sedm dní vychází, opisuje kruh a znovu se vrací branou, jíž vychází slunce; doroste do
plnosti svého světla, odchyluje se od slunce a v průběhu osmi dní vstupuje osmou branou, z níž
vychází slunce.
7. Když slunce vychází ze čtvrté brány, měsíc vychází po sedm dní do doby, než začne
vycházet pátou, a znovu se vrací během sedmi dní do čtvrté brány. Když doroste do plnosti
svého světla, vzdaluje se a během osmi dní vstupuje do první brány.
8. Znovu se pak během osmi dní vrací do čtvrté brány, z níž vychází slunce.
9. Tak jsem viděl jejich postavení; slunce pak vychází a zapadá podle pořadí měsíců.
10. V oněch dnech po dobu pěti let přibývá slunci třicet dní a úhrn dní, které přísluší jednomu z
oněch pěti dovršených let, se rovná třem stům šedesáti pěti dnům.
11. Nadpočet slunce a hvězd se rovná šesti dnům; šest dnů každým rokem bude za pět let činit
třicet dnů; měsíc tedy zůstává pozadu za sluncem a hvězdami o třicet dní.
12. Měsíc dává přicházet všem rokům přesně tím, že jejich příchod nenastává na věky ph1iš
brzy a ani o jediný den se neopožďuje, nýbrž změna roků se uskutečňuje vskutku přesně za tři
sta čtyřiašedesát dní.