15„Hle, přivedu na vás zdaleka pronárod, dome izraelský, je výrok Hospodinův, pronárod mohutný, pronárod odvěký, pronárod, jehož jazyk neznáš, nebudeš rozumět tomu, co mluví
16Jeho toulec je otevřený hrob, všichni jsou bohatýři.
5:
26I vztyčí korouhev k dalekému pronárodu, hvizdem jej přivolá od končin země. Hle, přijde rychle a hbitě.
27Nikdo v něm nebude znavený, nikdo nebude klopýtat, nikdo nezdřímne, nikdo nebude spát, nikomu se nerozváže pás na bedrech, nikomu se nepřetrhne řemínek u opánků.
28Jeho střely budou naostřené, všechny jeho luky připravené, kopyta jeho koní budou jako křemen a kola jeho vozů jako vichr.
29Bude řvát jako lvice, řvát bude jako lvíčata, zavrčí, popadne úlovek, odvleče a nevyrve mu jej nikdo.
13:
6Kvilte, blízko je den Hospodinův, přijde od Všemocného jak zhouba.
7Proto každá ruka ochabne a každý člověk odvahu ztratí.
8Budou plni hrůzy, zachvátí je bolesti a křeče, jako rodička se budou svíjet. Strnule bude zírat jeden na druhého, ve tváři plamenem vzplanou.
9Hle, přichází den Hospodinův, nelítostný, s prchlivostí a planoucím hněvem, aby zemi změnil v spoušť a vymýtil z ní její hříchy.
10Nebeské hvězdy a souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce se při svém východu zatmí, měsíc svým světlem nezazáří.
11A budu stíhat zlobu světa a nepravost svévolníků. Učiním přítrž pýše opovážlivců, ponížím troufalost ukrutníků.
12Způsobím, že člověk bude vzácnější než ryzí zlato, člověk bude nad zlato z Ofíru.
13Otřesu totiž nebesy a země se pohne ze svého místa prchlivostí Hospodina zástupů v den jeho planoucího hněvu.
14Jako vyplašená laň a jako stádo, jež neshromažďuje nikdo, tak se obrátí každý ke svému lidu, každý uteče do své země.
15Každý, koho najdou, bude skolen, každý, koho chytí, padne mečem.
16Jejich nemluvňata budou rozdrcena před jejich zraky, jejich domy budou vypleněny, jejich ženy zneuctěny.
jermejahu 8:
17Hle, posílám na vás hady, bazilišky, na něž neplatí žádné zaříkání, a uštknou vás, je výrok Hospodinův.“
9:
19„Slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, nechť vaše ucho přijme slovo z jeho úst. Své dcery učte bědování, jedna druhou žalozpěvu.
20Našimi okny vstoupila smrt, vnikla do našich paláců. Vyhubila děti v ulicích, jinochy na náměstí.“
21Vyhlas: „Toto je výrok Hospodinův: Mrtvá lidská těla leží jako hnůj na povrchu pole, jak snopky za žencem, jež nikdo nesbírá.“
Joel 2:
den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
3Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze.
4Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu.
5Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji.
6Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou.
7Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy.
8Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem. Když narazí na oštěpy, neprořidnou,
9vnikají do města, běhají po hradbách, na domy vystupují, lezou okny jak zloděj.
10Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
zjevení 6:
7A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“
8A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.
zjevení 6:
1Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti;
2otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší.
3Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni.
4Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele.
5Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nýbrž aby je po pět měsíců trýznily; byla to trýzeň, jako když škorpión bodne člověka.
6V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si přát zemřít, ale smrt se jim vyhne.
7Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená válečná jízda; na hlavách měly něco jako zlaté věnce, tvář měly jako lidé,
9Měly jakoby železné pancíře a jejich křídla hřmotila, jako když množství spřežení se řítí do boje.
10A měly ocasy jako škorpióni a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pět měsíců.
11Nad sebou měly krále, anděla propasti, hebrejským jménem Abaddon – to znamená Hubitel.
12První ‚běda‘ pominulo, a hle, už jsou tu dvě další!
13Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas od čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem.
14Ten hlas nařídil šestému andělu, držícímu polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, spoutané při veliké řece Eufratu!“
15Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, kdy mají pobít třetinu lidí.
16A jejich jízdních oddílů bylo dvě stě miliónů – slyšel jsem jejich počet.
17A ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce: pancíře měli ohnivé, rudě zářící a žhnoucí sírou; hlavy koňů byly jako hlavy lvů a z jejich tlam šel oheň, dým a síra.
18Touto trojí pohromou – ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam – usmrtili třetinu lidí.
19Vražedná moc těch koňů je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou jako hadi a hlavy těch hadů přinášejí zhoubu.